Folk Metal Fest v Tišnově, festival
završující letní sezónu metalových dějství a nabízející opět lákavou
sestavu převážně pagan/folkové muziky, jak z nedaleké zahraniční scény,
tak z té domácké. Na co se každý správný slovanský hrdlořez mohl těšit?
Pro mě byli jasní headlineři black/death metaloví
Mallephyr, jejich desky se snad nikdy nedočkáme,
Panychida s nedávno vydanou, úspěšnou fošnou
“Haereticalia – The Night Battles”, Dark Seal,
horda z Brna, již vídám na koncertních pódiích abnormálně často, ale s
každým dalším koncertem mnou proženou intenzivní dávku pozitivní
energie. Tišnovské městské středisko se mohlo dále pyšnit například i
polskými oblíbenci
Netherfell, kombinujícími pagan/folk metalovou muziku s deathcorovými výjezdy, nebo
Pačess, představující odlehčenější formu blacků po vzoru
Stíny Plamenů a jim podobným.
Sestava účinkujících zdařilá, cena vstupného tišnovského kulturního
zážitku rovněž přátelská, propagace zodpovědná a intenzivní, ostatně
jako mediální podpora akce, tak proč byla účast “fanoušků” tak žalostná?
Pořadatelské duo Zdeněk a Roman do svého počínání vložili nemálo úsilí a
volného času, ale lidé jim to oplatili tím, že jim svou přítomnost
nevěnovali. No nic, v této zemi, kde metalisté smýšlí stylem “slavné
kapely jsou kvalitnější a významnější, velké festivaly jsou větší
zážitek”, se tomu dávno nedivím, zde prostě nikdo underground (podle
mého samotná podstata metalu) nepodpoří. Frčí MOR, komerce, Dymytry,
Metalshop, Nightwish, Žabaton, ale srdcaři dělající vše pro obyčejnou,
lidskou spokojenost a ne pro zisk jsou nepovšimnuti. Zmínit tento neduh
vždycky musím, chci, aby se lidé zamysleli sami nad sebou. Bez věrných
fanoušků, kteří nadšeně a pravidelně podporují scénu, kapely i
pořadatele nebude jednoho dne metalová scéna v ČR existovat. Člověku je
pak špatně z prázdného sálu, v němž to s vystupujícími táhne pár lidí
pod pódiem, zbytek v zadní části placu a uprostřed v podstatě nikdo.
No nic, nastal čas podívat se na samotný průběh čtvrtého
Folk Metal Festu,
o němž doufám, že bude mít budoucnost i přes zmíněnou ignoranci rádoby
“metalistů”. Prvním bodem programu byla pohořelická parta folkařů –
Obereg.
Jejich muzika na mě však působila mírně rozpačitým dojmem, a tak jsem
se raději věnoval těm pár známým, s nimiž jsem se při příchodu střetnul.
Po ubíhajících minutách setu jsem se však odebral ze zvědavosti k
pódiu. Sympatická parta, seděli mi spíše instrumentální pasáže, v nichž
vynikaly pěkné folkové melodie. Zpívané momenty mi však celkový dojem
mírně rušily. Obereg by si zasloužili více než deset lidí v sále, jejich
hudba by mohla roztančit nemálo medovinou nasáklých pohanů.
Dark Seal moc rozebírat nemíním, neboť na Brňáky
píši poměrně často a nechci vykrádat sám sebe. Opět však musím tuhle
srdcovku pochválit. Energický, sympatický set, jehož průběh mou hřívu
rozhodně nenechal na místě. Nejvíc mě těší zařazení skladby
“Zákon života”, pro mě doslova hymnus, naživo perfektně fungující.
Mallephyr utvrdili svoji pozici na scéně, ale
především poukázali na fakt, že patří mezi největší naděje tuzemské
scény. Zvuk drtil a onu drtivost rozžhavila i bravurní technika všech
přítomných činitelů. Celý fakt okořenila i skutečnost, že
Mallephyr
mají skladatelsky skvělé kompozice, a také to, že za mikrofonem není
nikdo jiný než Opat, jehož projev a showmanství dodávalo celému
vystoupení něco na víc. Ono na kapele celkově bylo sympatické to velké
nasazení, které do své show vkládají. Pro mé uši i oči jednoznačně
vrchol
Folk Metal Fest 4, prostě světová kapela, která to někam rozhodně dotáhne. Na tuzemském extrémně metalovém poli se ještě budou dít věci!
Panychida byla snad největším lákadlem tišnovské pagan párty, konečně i s dobrým zvukem. Na
Hell Fast Attack
festivalu, konajícím se před dvěma lety, žalostně zanikal Vlčák a jeho
hrdelní instrument, nedávno na brněnské Melodce zase kolísala kytarová
práce, nyní však bylo vše v naprostém pořádku. Z pódia sálala pozitivní
energie a čirá radost z muziky, a co víc, nové skladby v koncertním
podání neuvěřitelně fungují, jsou chytlavé a dokáží rozhýbat i mrtvolu.
Přijde mi, že jsou i působivější než na desce, vyniká totiž více jejich
písničkovost, která se na koncertech projeví.
Na
Pačesse mám hold jakousi smůlu. Jeho set na festivalu
Hell Fast Attack
jsem kvůli svým potížím nestihl (údajně byl nic moc zvuk, ale celkově
byl set vydařený, alespoň někteří jednotlivci chválili), na FMF mě však
jeho počínání nijak víc nezasáhlo. Především live produkce nebyla úplně
ideální, a tak jsem se vypravil ven odpočinout si od neustálého
prohánění vlasů na hřejivé slunce s lahodnou medovinou v ruce…
Knaat jsem spatřil kdysi dávno v Brně, už ani
netuším při jaké příležitosti. Pamatuji, že byl jejich set zábavný, ale
nikdy se mi nepodařilo poslechnout si jejich prozatím jedinou desku
“Die Lichtung”.
Také nechápu, proč jsou tito Němci tak slabě aktivní a nenahrají
nástupce tohoto alba. Každopádně koncert odehráli až překvapivě dobře.
Nic jsem nečekal, nebral jsem
Knaat jako hlavní program
tišnovské sešlosti, ale odešel jsem překvapený a vypařený. Pozitivní
folkařina prošpikovaná extrémními vokály a příjemnými melodiemi. Přístup
celé kapely byl velmi sympatický a přátelský. Jo, tohle bodlo.
Poláci
Netherfell jsou zjevením na celé pagan
metalové scéně, neboť originálně kombinují jak pagan metalové vlivy, tak
deathcorové postupy, a proto mají mnoho odpůrců. V tento horký večer
dokázali, že tyto zprvu odlišné žánry spolu mohou přátelsky, účinně
spolupracovat. Navíc
Netherfell mají cit pro pěkné
melodie, nutící i mrtvé tančit. U jakého jiného uskupení můžete prožít
drtivé corové rytmické impulsy, tak perfektní folkové melodie a čisté,
ženské vokály Adrianny (opravdu umí profesionálně zpívat a jde to sakra
znát) v jednom? Poláci sklidili pozitivní ohlas a jako dar od fanoušků
dostali pořádnou wall of death s pořádným pogem.
Slovenští
Achsar jsou příjemnou sebrankou. Jejich
koncert však zaplatil tučnou daň v podobě právě předchozí party. Jejich
vystoupení nemělo takovou intenzitu a účinek jako v případě polských
Netherfell.
Opět (jak je u nich zvykem) však sál zaplnili hřejivou pagan metalovou
aurou, obsahující jak veselejší melodické linky, tak i ty vážnější,
black metalověji vykreslované chmury. Pro mě osobně byli
Achsar poslední zajímavou bandou
Folk Metal Fest 4.
Moc se omlouvám posledním dvěma skupinám, ale
Abstract
i přes instrumentální zručnost nezaujali mou znavenou osobu, hold tohle
není to pravé ořechové pro mě. Již jsem jen posedával nepřítomně v sále
a doufal, že nějak přežiji do rána. Jelikož mi však bylo zcela nečekaně
oznámeno, že odjíždím (zaplať bohové za to), dal jsem přednost hledání
známých a posledním douškům piva, před poslední skupinou, již jsem
komplet propásl, proto se
Hecate také omlouvám, ale gothic stejně není styl vzniklý pro má black/pagan metalové ušiska.
Nebudu zde vypisovat nějaké předlouhé závěry, jen bych tak musel
zopakovat první tři odstavce. Ale ještě jednou díky celému týmu
podílejícímu se na čtvrtém ročníku
Folk Metal Fest,
vedeném zbojníky Zdeňkem a Romanem, kteří by si zasloužili mnohonásobně
větší účast, a to i kvůli schopnosti skvěle zorganizovat akci, tak i pro
um vytvořit přátelskou atmosféru a prostor, v němž se člověk prostě
cítí skvěle.
