Folk Metal Fest v Tišnově, festival završující letní sezónu metalových dějství a nabízející opět lákavou sestavu převážně pagan/folkové muziky, jak z nedaleké zahraniční scény, tak z té domácké. Na co se každý správný slovanský hrdlořez mohl těšit? Pro mě byli jasní headlineři black/death metaloví Mallephyr, jejich desky se snad nikdy nedočkáme, Panychida s nedávno vydanou, úspěšnou fošnou “Haereticalia – The Night Battles”, Dark Seal, horda z Brna, již vídám na koncertních pódiích abnormálně často, ale s každým dalším koncertem mnou proženou intenzivní dávku pozitivní energie. Tišnovské městské středisko se mohlo dále pyšnit například i polskými oblíbenci Netherfell, kombinujícími pagan/folk metalovou muziku s deathcorovými výjezdy, nebo Pačess, představující odlehčenější formu blacků po vzoru Stíny Plamenů a jim podobným.
Sestava účinkujících zdařilá, cena vstupného tišnovského kulturního zážitku rovněž přátelská, propagace zodpovědná a intenzivní, ostatně jako mediální podpora akce, tak proč byla účast “fanoušků” tak žalostná? Pořadatelské duo Zdeněk a Roman do svého počínání vložili nemálo úsilí a volného času, ale lidé jim to oplatili tím, že jim svou přítomnost nevěnovali. No nic, v této zemi, kde metalisté smýšlí stylem “slavné kapely jsou kvalitnější a významnější, velké festivaly jsou větší zážitek”, se tomu dávno nedivím, zde prostě nikdo underground (podle mého samotná podstata metalu) nepodpoří. Frčí MOR, komerce, Dymytry, Metalshop, Nightwish, Žabaton, ale srdcaři dělající vše pro obyčejnou, lidskou spokojenost a ne pro zisk jsou nepovšimnuti. Zmínit tento neduh vždycky musím, chci, aby se lidé zamysleli sami nad sebou. Bez věrných fanoušků, kteří nadšeně a pravidelně podporují scénu, kapely i pořadatele nebude jednoho dne metalová scéna v ČR existovat. Člověku je pak špatně z prázdného sálu, v němž to s vystupujícími táhne pár lidí pod pódiem, zbytek v zadní části placu a uprostřed v podstatě nikdo.
No nic, nastal čas podívat se na samotný průběh čtvrtého Folk Metal Festu, o němž doufám, že bude mít budoucnost i přes zmíněnou ignoranci rádoby “metalistů”. Prvním bodem programu byla pohořelická parta folkařů – Obereg. Jejich muzika na mě však působila mírně rozpačitým dojmem, a tak jsem se raději věnoval těm pár známým, s nimiž jsem se při příchodu střetnul. Po ubíhajících minutách setu jsem se však odebral ze zvědavosti k pódiu. Sympatická parta, seděli mi spíše instrumentální pasáže, v nichž vynikaly pěkné folkové melodie. Zpívané momenty mi však celkový dojem mírně rušily. Obereg by si zasloužili více než deset lidí v sále, jejich hudba by mohla roztančit nemálo medovinou nasáklých pohanů.
Dark Seal moc rozebírat nemíním, neboť na Brňáky píši poměrně často a nechci vykrádat sám sebe. Opět však musím tuhle srdcovku pochválit. Energický, sympatický set, jehož průběh mou hřívu rozhodně nenechal na místě. Nejvíc mě těší zařazení skladby “Zákon života”, pro mě doslova hymnus, naživo perfektně fungující.
Mallephyr utvrdili svoji pozici na scéně, ale především poukázali na fakt, že patří mezi největší naděje tuzemské scény. Zvuk drtil a onu drtivost rozžhavila i bravurní technika všech přítomných činitelů. Celý fakt okořenila i skutečnost, že Mallephyr mají skladatelsky skvělé kompozice, a také to, že za mikrofonem není nikdo jiný než Opat, jehož projev a showmanství dodávalo celému vystoupení něco na víc. Ono na kapele celkově bylo sympatické to velké nasazení, které do své show vkládají. Pro mé uši i oči jednoznačně vrchol Folk Metal Fest 4, prostě světová kapela, která to někam rozhodně dotáhne. Na tuzemském extrémně metalovém poli se ještě budou dít věci!
Panychida byla snad největším lákadlem tišnovské pagan párty, konečně i s dobrým zvukem. Na Hell Fast Attack festivalu, konajícím se před dvěma lety, žalostně zanikal Vlčák a jeho hrdelní instrument, nedávno na brněnské Melodce zase kolísala kytarová práce, nyní však bylo vše v naprostém pořádku. Z pódia sálala pozitivní energie a čirá radost z muziky, a co víc, nové skladby v koncertním podání neuvěřitelně fungují, jsou chytlavé a dokáží rozhýbat i mrtvolu. Přijde mi, že jsou i působivější než na desce, vyniká totiž více jejich písničkovost, která se na koncertech projeví.
Na Pačesse mám hold jakousi smůlu. Jeho set na festivalu Hell Fast Attack jsem kvůli svým potížím nestihl (údajně byl nic moc zvuk, ale celkově byl set vydařený, alespoň někteří jednotlivci chválili), na FMF mě však jeho počínání nijak víc nezasáhlo. Především live produkce nebyla úplně ideální, a tak jsem se vypravil ven odpočinout si od neustálého prohánění vlasů na hřejivé slunce s lahodnou medovinou v ruce…
Knaat jsem spatřil kdysi dávno v Brně, už ani netuším při jaké příležitosti. Pamatuji, že byl jejich set zábavný, ale nikdy se mi nepodařilo poslechnout si jejich prozatím jedinou desku “Die Lichtung”. Také nechápu, proč jsou tito Němci tak slabě aktivní a nenahrají nástupce tohoto alba. Každopádně koncert odehráli až překvapivě dobře. Nic jsem nečekal, nebral jsem Knaat jako hlavní program tišnovské sešlosti, ale odešel jsem překvapený a vypařený. Pozitivní folkařina prošpikovaná extrémními vokály a příjemnými melodiemi. Přístup celé kapely byl velmi sympatický a přátelský. Jo, tohle bodlo.
Poláci Netherfell jsou zjevením na celé pagan metalové scéně, neboť originálně kombinují jak pagan metalové vlivy, tak deathcorové postupy, a proto mají mnoho odpůrců. V tento horký večer dokázali, že tyto zprvu odlišné žánry spolu mohou přátelsky, účinně spolupracovat. Navíc Netherfell mají cit pro pěkné melodie, nutící i mrtvé tančit. U jakého jiného uskupení můžete prožít drtivé corové rytmické impulsy, tak perfektní folkové melodie a čisté, ženské vokály Adrianny (opravdu umí profesionálně zpívat a jde to sakra znát) v jednom? Poláci sklidili pozitivní ohlas a jako dar od fanoušků dostali pořádnou wall of death s pořádným pogem.
Slovenští Achsar jsou příjemnou sebrankou. Jejich koncert však zaplatil tučnou daň v podobě právě předchozí party. Jejich vystoupení nemělo takovou intenzitu a účinek jako v případě polských Netherfell. Opět (jak je u nich zvykem) však sál zaplnili hřejivou pagan metalovou aurou, obsahující jak veselejší melodické linky, tak i ty vážnější, black metalověji vykreslované chmury. Pro mě osobně byli Achsar poslední zajímavou bandou Folk Metal Fest 4.
Moc se omlouvám posledním dvěma skupinám, ale Abstract i přes instrumentální zručnost nezaujali mou znavenou osobu, hold tohle není to pravé ořechové pro mě. Již jsem jen posedával nepřítomně v sále a doufal, že nějak přežiji do rána. Jelikož mi však bylo zcela nečekaně oznámeno, že odjíždím (zaplať bohové za to), dal jsem přednost hledání známých a posledním douškům piva, před poslední skupinou, již jsem komplet propásl, proto se Hecate také omlouvám, ale gothic stejně není styl vzniklý pro má black/pagan metalové ušiska.
Nebudu zde vypisovat nějaké předlouhé závěry, jen bych tak musel zopakovat první tři odstavce. Ale ještě jednou díky celému týmu podílejícímu se na čtvrtém ročníku Folk Metal Fest, vedeném zbojníky Zdeňkem a Romanem, kteří by si zasloužili mnohonásobně větší účast, a to i kvůli schopnosti skvěle zorganizovat akci, tak i pro um vytvořit přátelskou atmosféru a prostor, v němž se člověk prostě cítí skvěle.
Žádné komentáře:
Okomentovat