středa 20. července 2016

Ethereal - Opus Aethereum




"Ethereal a jejich “Opus Aethereum” nabízí kvalitní porci symfonické odnože black metalové muziky, značně čerpající od temných templářů Dimmu Borgir, připomínající pestřejší Italy zběhlé v rituálech Dark End. Příjemná poslechovka, jež neposadí na prdel a vy k tomu budete vědět přesně, co přijde, ale pokud překousnete zmíněná negativa, užijete si symfonii jedovatě zlých smyčců, blast beatů a agresivních hrdelních projevů." 

Ethereal nejsou až takovými nováčky na extrémní metalové scéně, jak se vám při letmém pohledu na kapelu může zdát. Vznik náleží roku 2002, činnost Ethereal však nikdy nebyla tak blesková jako v případě jiných skupin. Debutové EP tito Angláni vydali až po třech letech od založení (“Hells Divine Existence”) a druhé vyšlo až o šest let později (“Revelation Beast”). Proč tomu tak bylo, to netuším, ale debutové album vyšlo o slušnou řádku let později, a tak se Ethereal jeví spíše jako nové jméno (i když není), co si musí nějaké to osazenstvo fanoušků teprve získat. 


Na Ethereal jsem narazil při příležitosti jejich turné s Belphegor (s nimi se tour účastnili ještě Hate a Vital Remains), neboť mám ve zvyku si dopředu omrknout bandy, o nichž vím, že je budu poslouchat zpod pódia a mou pozornost nikdy dříve nezkřížili. Sice mi v hlavě blikal alarm, protože Anglie a škatule „symfonický black metal“ zavání sto padesátou kopií Cradle of Filth, ale poté v mojí hlavě zněl uklidňující hlas, naznačující, že by to tak snadné být nemuselo. Přeci jen se jedná o kapelu s pouze jednou deskou a legendární Belphegor si ji zvolili jako své přisluhovače na drancování evropských svatých míst. Pochyboval jsem, že by si Rakušané zvolili pro tour nějakou podprůměrnou nudu bez většího potenciálu a měl jsem pravdu.

Tehdy se díky organizačním nedostatkům koncert odehrál dříve, než byl jeho start původně stanoven, a tak mnoho fanoušků včetně mě o set symfoniků přišlo. Přesto však od potvrzení Ethereal na promo plakátech turné, zde zaštítěného Obscure Promotion, rád Angličany poslouchám i přes negativní přítomnost faktu, že se nejedná o nic moc kulervoucího. Tak, jako je tomu u mnohých kapel a mojí osoby, v prvé řadě mé oční smysly zaujal cover debutové desky a vizuální stránka promo fotek Ethereal s pódiovou prezentací.


Muzika samotná, nejdůležitější aspekt, na tom rovněž není špatně. Již z intra úvodní skladby “Nomicon” je patrné, co se bude odehrávat. Symfonický black metal, který vás vrhne do spirály času, přemístí váš sluch zpět do devadesátých let na norská vřesoviště legendárních Dimmu Borgir. Proto by po “Opus Aethereum” měli sáhnout právě ti dotyční, odvrhující svoji víru v norskou veličinu poté, jakým směrem se vydala.

Některé momenty jsou až příliš blízko motivům, známým ze starších desek Dimmu Borgir (“Puritanical Euphoric Misanthropi”, “Spiritual Black Dimensions”, “Enthrone Darkness Triumphant”), a to může leckoho trknout do ucha. Místy se orchestrální motivy prolinou do epické dramatičnosti desek “Death Cult Armageddon” či “In Sorte Diaboli”. Ztráta osobitosti je místy na škodu věci, mnozí neznalí by si mohli myslet, že poslouchají Dimmu Borgir, co nahráli album mixující prvky ze svých prvních děl s novodobou tváří tvorby, i tak však muzikanti do svého soundu přimíchávají nějaké ty svojské ingredience, postupně vás utvrzující v tom, že neposloucháte pouhou kopii zmíněné norské bandy. 

Ethereal používají šablonu, kterou kdyby slavnější kolegové používali, jistě by překvapili mnohé odpadlíky ze svého fanouškovského tábora. Symfonická temnota je krásně vyvážená metalovou strukturou, rozhodně nečekejte riffy jako pouhý doprovod samplů. Kompozice ovšem splývají a zdají se být všechny na jedno brdo, proto buď dáte desce čas a pár soustředěných poslechů, nebo ji odsoudíte jako neoriginální kýč bez zajímavých nápadů.


Písně se občas odlišují pouze výraznými, mnou výše zmíněnými dramatickými výjezdy symfoniky, ale nějaké to ozvláštnění kytarových partů či bicích by také nebylo na škodu. Chválil jsem vyváženost metalového základu a orchestrální nástavby, ale co třeba zakomponovat nějaká kvalitní sóla, basové výjezdy či prostě výraznější kytarové melodie? Vokály Nauta by také mohly působit pestřejším zněním. Musím však přiznat, že jeho hlas rozhodně nepostrádá intenzitu, vzdělaní a důležitou agresi.

Ethereal a jejich “Opus Aethereum” nabízí kvalitní porci symfonické odnože black metalové muziky, značně čerpající od temných templářů Dimmu Borgir, připomínající pestřejší Italy zběhlé v rituálech Dark End. Příjemná poslechovka, jež neposadí na prdel a vy k tomu budete vědět přesně, co přijde, ale pokud překousnete zmíněná negativa, užijete si symfonii jedovatě zlých smyčců, blast beatů a agresivních hrdelních projevů.

Tracklist:
1. Nomicon
2. Overwrite the Archetype
3. Unholy Ungodly
4. Psalm of the Deceiver
5. Devouring the Forsaken
6. Contorted Utopia
7. Aethereum
8. Waking Death

Sestava:
Iyaan - kytary
M-Inanz - kytary
Volf - basa
Mordrath - bicí
Naut - bicí

Label: Candlelight Records
Žánr: symphonic black metal
Národnost: Anglie
Hodnocení: 6,5/10
Hudební ukázka:"Unholy Ungodhly"



Žádné komentáře:

Okomentovat