čtvrtek 26. ledna 2017

Fatal Flesh Fest vol.23



Myslím si, že nemá cenu pořád dokola představovat tuto v Brně již tradiční akci, která je dítětem řezníků z okolí Brna – Fatality. Každý z okolí Brna ví, kdo ne, může kdykoliv okusit sám na vlastní kůži. V pořadí 23. ročník především sliboval něco, co jsem nečekal, že by vůbec někdy na této akci mohlo přijít. Z temných vod pekelných totiž připluli zlí bubáci Kraake, neustále unikající mé přítomnosti (na Eternal Hate Festivalu jsem holt kvůli kolonám přijel pozdě a koncert propásnul), tudíž jsem měl více než pádný důvod už ani nevím po kolikáté navštívit Fatal Flesh Fest. Mimochodem, zahrát měli i Pergamen, které ale postihl problém, díky němuž nemohli přijet, což mě mrzelo i přes fakt, že jsem je nedávno spatřil v Black Diamondu (Pagan Black Night). Nevadí, FFF je i tak sázka na jistotu pro různorodé osazenstvo.
Při našem příchodu zhruba kolem půl osmé servírovali dosti prázdnému Brooklynu svoji porci ostré muziky Scars of the Insane, kteří šli upřímně mimo mě. To však neznamená, že byl jejich set špatný, to vůbec. Energický hardcore, občas připomínající Hatebreed či dokonce Fear Factory, nic extra, ale jako první banda posloužili dobře, škoda jen nízkého počtu návštěvníků v klubu, nějaké to pogo by koncert ozdobilo, protože to nějakou tu energii a spád mělo.
Druzí vystoupili deathoví hrobníci Fatality, což mě zarazilo, netušil jsem totiž, že mají pořádající aktéři spustit svůj vraždící stroj tak brzy (kdyby nebylo hned v úvodu upozornění od kámoše, ani bych tento podstatný fakt nezaznamenal). Co psát o skupině, o které bych mohl napsat knihu dle počtu jejich navštívených koncertů? Zabíjačky Fatality jsou jako přes kopírák vzájemně stejné (myšleno v dobrém), vždy předvedou kvalitní bezchybný koncert, proto jde poznat, že Fatality ví, jak chtějí znít, co očekávají a že jsou to holt zkušení harcovníci jdoucí na jistotu. Často si kladu otázku, jestli vůbec umí zahrát špatně. Satan opět předvedl svoji tradiční zběsilost a povolil uzdu svému showmanství, kdy si s přehledem kráčel mezi hrozícími a pařícími fanoušky, občasně jim propůjčil mikrák a některé části skladeb odgrowloval od stolů. Jen mě překvapil nový člen obsluhující basu, nezaznamenal jsem změnu na tomto postu, ale dojem to určitě nezkazilo, tedy krom toho, že jsem zvyklý na ty samé tváře uvnitř řad Fatality a že změny v sestavách nemám rád, ale kdo ano, že?
Druhá smečka ze Sušic však kvality předešlého běsnění nedosáhla. Mortifilia se vytasila s melodičtěji pojatým death metalem, ale na Amon Amarth se nehrálo, ze smečky rozhodně páchla Amerika. Skupina mnou však nepohnula, výstup kapely se obloukem míjel účinkem. Postrádal razanci a agresi, která hlavy všech stínala při kuchání střev smečkou Fatality. Ale osobně to, že mě některá z kapel nezaujme, vůbec nevadí, alespoň mám čas na oddych, hehe.
F.O.B také nejsou ničím, co bych v běžných dnech poslouchal, ale naživo jsem měl už vícekrát tu čest a tak moc dobře vím, že pánové z Tábora zní opravdu nadupaně. Koncert jsem sice proseděl, ale i tak do mé hrudi bušila metalcorová energie, jdoucí ruku v ruce s hitovou chytlavostí a až deathcore postupy. Málem jsem nepoznal frontmana, který shodil své luxusní dready, ale jeho hrdlo je tak specifické, a to i přes velký počet podobných pěvců, že jej nešlo nepoznat po soundové stránce.
Teď k tomu hlavnímu, tedy ke zlu, temnotě a severským samotám. Kraake jsou uznávanou black metalovou smečkou v rámci českého undergroundu, leč nepatří k hlavním představitelům, v jejímž čele momentálně stojí samotný Fjord, vzývající severské božstva. Kapelu sleduji dlouhý čas, ale nyní se jednalo o mou premiéru, která se stoprocentně zdařila a já neodcházel zklamán. Smečka má za sebou vydání vcelku kladně přijaté fošny Fram, ze které se hrálo a vězte, že se jednalo o uhrančivý zážitek, nijak nebořící hranice žánru, ale uctívající jeho základy. Rubanice, znějící jako ostré horské vichry, proháněly točící se vrtule běsnících oddaných přisluhovačů a pár motajících se opilců, tyto sypanice však nahrazovaly utahanější temnější zvukové hradby, povyšující atmosféru ještě do mocnějších sfér, do sfér, v nichž jste se mohli dotknout samotných božstev severu, které frontman kapely oslavoval (líbí se mi výraz Kraake, tedy kontrast mezi syrovu agresí a severskou melancholií). Pokud pominu místy možná trošku utlumenější vokál, jednalo se o intenzivní koncert, potěšující ne jen mou existenci, dlouhodobě prahnoucí po pořádné black metalové smršti. Dostal jsem ji a byl uspokojen!



Autor videa: Bořek Astaroth Klíma
Poslední Self Destruct jsem upřímně nepochopil. Křesťanský grind (?) mě iritoval ne jen svou jednotvárností a nezajímavostí. Ne, tohle nešlo, plný zážitků z předchozích Kraake jsem se snažil spíše momentální dění na pódiu ignorovat, neboť tohle mi opravdu nebylo po chuti. Nejsem grindař, možná to bylo tím, ale zažil jsem i z tohoto žánru mnohem výživnější sebranky, co dokázaly zaujmout i mě.
Inu, i když jsem došel převážně kvůli Kraake, kteří navíc nemohli přidat přídavek kvůli nedostatku času (uteklo to moc rychle), jsem opravdu rád za svou účast, protože k vynikajícím Kraake jsem dostal do držky ostrým deathem od Fatality a další ránu mi zasadila velmi příjemná atmosféra, tvořená nakonec počtem lidí tak akorát, zachraňujícím celý večer před naprostou pohromou, protože bez pořádného davu metalových magorů to přece nejde!
Line-up:
Fatality
Scars of the Insane
Kraake
Mortifilia
F.O.B
Self Destruct
Místo konání: RC Brooklyn – Brno

Žádné komentáře:

Okomentovat