čtvrtek 28. července 2016

Zemřel Clayton Charles Vargo/Inquisition - Vortex From The Celestial Flying Throne Of Storms/Imperium Dekadenz - Dis Manibvs



Američtí blak metalisté Demoncy se rovněž nevyhnuli tragédii v podobě zásahu zubaté. Kytarista skupiny  Clayton Charles Vargo, který byl znám pod přezdívkou Grymoreth nečekaně zemřel a to v pouhých 27 letech. Příčina smrti s podrobnostmi známa není, níže prohlášení baskytaristy Demoncy Samuela Osborna.

"The band's bassist Samuel Osborne aka Necreon writes: "I remember meeting Clay at the Black Lodge (Holy Mountain?) when I was a teenager and hitting it off with him immediately. Dude was one of the funniest, most shit talking guys I had ever met. I wish that these demons hadn't taken a great dude from this world and it hurts really bad to know all the shit he had told me about how he wanted it all to be different. RIP Clay. I am going to miss you."

Blakové kultovní duo Inquisition vypustilo mezi své věrné už v pořadí třetí skladbu z připravované desky " Bloodshed Across The Empyrean Altar Beyond The Celestial Zenith". Skladba se honosí názvem "Vortex From The Celestial Flying Throne Of Storms" a najdete ji zde. "Bloodshed Across The Empyrean Altar Beyond The Celestial Zenith" vyjde 26.srpna pod značkou Season of Mist.


Tracks:

01. Intro: The Force Before Darkness
02. From Chaos They Came
03. Wings Of Anu (streaming here)
04. Vortex From The Celestial Flying Throne Of Storms
05. A Black Aeon Shall Cleanse
06. The Flames Of Infinite Blackness Before Creation
07. Mystical Blood
08. Through The Divine Spirit Of Satan A Glorious Universe Is Known
09. Bloodshed Across The Empyrean Altar Beyond The Celestial Zenith
10. Power From The Center Of The Cosmic Black Spiral (streaming here)
11. A Magnificent Crypt Of Stars
12. Outro: The Invocation Of The Absolute, The All, The Satan
13. Coda: Hymn To The Cosmic Zenith


Němečtí atmosferičtí black metalisté Imperium Dekadenz vydali další skladbu ze své chystané desky. Jedná se o osmiminutovou titulní skladbu. Celé album "Dis Manibvs" vyjde u Season of Mist 26.srpna. Celá skladba k poslechu zde. 

 

sobota 23. července 2016

Goatwhore vyrazí prznit Ameriku



USA black metalisté Goatwhore vyrážejí zprznit svou zemi, následně po evropské destrukci. Muzikanti svou pouť započnou 16.září se supportem v podobě skupiny The Blood Royale, která se vyskytne pouze ve vybraných termínech. Americké turné bude následovat až po dvoutýdenním evropském tour,  zahrnující i tuzemský festival Brutal Assault. Kapela propaguje svoji poslední desku "Constricting Rage Of The Merciless" (2014).  


9/16/2016 - The District - Lafayette, LA *
9/17/2016 - Texas Rose Saloon - Beaumont, TX
9/18/2016 - Grizzly Hall - Austin, TX
9/19/2016 - Korova Basement - San Antonio, TX
9/20/2016 - Mesa Music Hall - El Paso, TX
9/21/2016 - Flycatcher - Tucson, AZ
9/22/2016 - Dive Bar - Las Vegas, NV
9/23/2016 - The Merrow - San Diego, CA *
9/24/2016 - Ozzfest - San Bernardino, CA *
9/25/2016 - Golden Bull - Oakland, CA
9/26/2016 - Rojo's - South Lake Tahoe, CA
9/28/2016 - Lion's Lair - Denver, CO
9/29/2016 - Launchpad - Albuquerque. NM
9/30/2016 - Reno's Chop Shop - Dallas, TX
10/01/2016 - Luna Live - Lake Charles, LA *
* No The Blood Royale

pátek 22. července 2016

Buer, Degoryen, Dark Seal, Sekhmet (19.8 - 2016 - Brno RC Brooklyn)




Akce ke slávě manželství Bořka Astarotha a Dany Ticy! Sláva jim bude projevena bouřlivou atmosférou pod pódiem, za doprovodu hřmění moravského black metalu, toho nejsmrdutějšího podzemí, jaké tyto končiny nabízejí.
Buer https://www.facebook.com/BUER666/?fref=ts
http://bandzone.cz/buer

Degoryen https://www.facebook.com/degoryen/?fref=ts
http://bandzone.cz/degoryen

Dark Seal https://www.facebook.com/DARK-SEAL-185582914831281/?fref=ts
http://bandzone.cz/darkpaganthoughts


Sekhmet http://bandzone.cz/sekhmetczech


vstupné 150kč

pořádá Bořek Astaroth Klíma




                      




                     
FB event

čtvrtek 21. července 2016

Psychonaut 4 - Bad t.RIP



Post - depressive black metalisté Psychonaut 4 i přes fakt, že jejich poslední deska "Dipsomania"  je stále aktuální a vyšla minulý rok, chystají k vydání další nahrávku, pojmenovanou "Neurasthenia", ze které nabízí singl k poslechu. Ten nese název "Bad t.RIP" a najdete jej zde. Kapela také přes svůj label Talheim Records nabízí nový merch, který naleznete zde.

 

středa 20. července 2016

Ethereal - Opus Aethereum




"Ethereal a jejich “Opus Aethereum” nabízí kvalitní porci symfonické odnože black metalové muziky, značně čerpající od temných templářů Dimmu Borgir, připomínající pestřejší Italy zběhlé v rituálech Dark End. Příjemná poslechovka, jež neposadí na prdel a vy k tomu budete vědět přesně, co přijde, ale pokud překousnete zmíněná negativa, užijete si symfonii jedovatě zlých smyčců, blast beatů a agresivních hrdelních projevů." 

Ethereal nejsou až takovými nováčky na extrémní metalové scéně, jak se vám při letmém pohledu na kapelu může zdát. Vznik náleží roku 2002, činnost Ethereal však nikdy nebyla tak blesková jako v případě jiných skupin. Debutové EP tito Angláni vydali až po třech letech od založení (“Hells Divine Existence”) a druhé vyšlo až o šest let později (“Revelation Beast”). Proč tomu tak bylo, to netuším, ale debutové album vyšlo o slušnou řádku let později, a tak se Ethereal jeví spíše jako nové jméno (i když není), co si musí nějaké to osazenstvo fanoušků teprve získat. 


Na Ethereal jsem narazil při příležitosti jejich turné s Belphegor (s nimi se tour účastnili ještě Hate a Vital Remains), neboť mám ve zvyku si dopředu omrknout bandy, o nichž vím, že je budu poslouchat zpod pódia a mou pozornost nikdy dříve nezkřížili. Sice mi v hlavě blikal alarm, protože Anglie a škatule „symfonický black metal“ zavání sto padesátou kopií Cradle of Filth, ale poté v mojí hlavě zněl uklidňující hlas, naznačující, že by to tak snadné být nemuselo. Přeci jen se jedná o kapelu s pouze jednou deskou a legendární Belphegor si ji zvolili jako své přisluhovače na drancování evropských svatých míst. Pochyboval jsem, že by si Rakušané zvolili pro tour nějakou podprůměrnou nudu bez většího potenciálu a měl jsem pravdu.

Tehdy se díky organizačním nedostatkům koncert odehrál dříve, než byl jeho start původně stanoven, a tak mnoho fanoušků včetně mě o set symfoniků přišlo. Přesto však od potvrzení Ethereal na promo plakátech turné, zde zaštítěného Obscure Promotion, rád Angličany poslouchám i přes negativní přítomnost faktu, že se nejedná o nic moc kulervoucího. Tak, jako je tomu u mnohých kapel a mojí osoby, v prvé řadě mé oční smysly zaujal cover debutové desky a vizuální stránka promo fotek Ethereal s pódiovou prezentací.


Muzika samotná, nejdůležitější aspekt, na tom rovněž není špatně. Již z intra úvodní skladby “Nomicon” je patrné, co se bude odehrávat. Symfonický black metal, který vás vrhne do spirály času, přemístí váš sluch zpět do devadesátých let na norská vřesoviště legendárních Dimmu Borgir. Proto by po “Opus Aethereum” měli sáhnout právě ti dotyční, odvrhující svoji víru v norskou veličinu poté, jakým směrem se vydala.

Některé momenty jsou až příliš blízko motivům, známým ze starších desek Dimmu Borgir (“Puritanical Euphoric Misanthropi”, “Spiritual Black Dimensions”, “Enthrone Darkness Triumphant”), a to může leckoho trknout do ucha. Místy se orchestrální motivy prolinou do epické dramatičnosti desek “Death Cult Armageddon” či “In Sorte Diaboli”. Ztráta osobitosti je místy na škodu věci, mnozí neznalí by si mohli myslet, že poslouchají Dimmu Borgir, co nahráli album mixující prvky ze svých prvních děl s novodobou tváří tvorby, i tak však muzikanti do svého soundu přimíchávají nějaké ty svojské ingredience, postupně vás utvrzující v tom, že neposloucháte pouhou kopii zmíněné norské bandy. 

Ethereal používají šablonu, kterou kdyby slavnější kolegové používali, jistě by překvapili mnohé odpadlíky ze svého fanouškovského tábora. Symfonická temnota je krásně vyvážená metalovou strukturou, rozhodně nečekejte riffy jako pouhý doprovod samplů. Kompozice ovšem splývají a zdají se být všechny na jedno brdo, proto buď dáte desce čas a pár soustředěných poslechů, nebo ji odsoudíte jako neoriginální kýč bez zajímavých nápadů.


Písně se občas odlišují pouze výraznými, mnou výše zmíněnými dramatickými výjezdy symfoniky, ale nějaké to ozvláštnění kytarových partů či bicích by také nebylo na škodu. Chválil jsem vyváženost metalového základu a orchestrální nástavby, ale co třeba zakomponovat nějaká kvalitní sóla, basové výjezdy či prostě výraznější kytarové melodie? Vokály Nauta by také mohly působit pestřejším zněním. Musím však přiznat, že jeho hlas rozhodně nepostrádá intenzitu, vzdělaní a důležitou agresi.

Ethereal a jejich “Opus Aethereum” nabízí kvalitní porci symfonické odnože black metalové muziky, značně čerpající od temných templářů Dimmu Borgir, připomínající pestřejší Italy zběhlé v rituálech Dark End. Příjemná poslechovka, jež neposadí na prdel a vy k tomu budete vědět přesně, co přijde, ale pokud překousnete zmíněná negativa, užijete si symfonii jedovatě zlých smyčců, blast beatů a agresivních hrdelních projevů.

Tracklist:
1. Nomicon
2. Overwrite the Archetype
3. Unholy Ungodly
4. Psalm of the Deceiver
5. Devouring the Forsaken
6. Contorted Utopia
7. Aethereum
8. Waking Death

Sestava:
Iyaan - kytary
M-Inanz - kytary
Volf - basa
Mordrath - bicí
Naut - bicí

Label: Candlelight Records
Žánr: symphonic black metal
Národnost: Anglie
Hodnocení: 6,5/10
Hudební ukázka:"Unholy Ungodhly"



úterý 19. července 2016

Blood of Kingu končí


Ukrajinský black metalový projekt sestavou propojený s atmosferickými pagan metalisty Drudkh Blood of Kingu oznámil na svém fb profilu nečekanou novinku o svém konci ve formě věty "Blood of Kingu is dead", bez nějakého většího prohlášení. Blood of Kingu za svou kariéru, kterou započali roku 2005 nahráli tři originální alba "De Occulta Philosophia", "Sun in the House of the Scorpion" a "Dark Star on the Right Horn of the Crescent Moon". Kapela se na svých deskách zabývala sumerskou a Egypskou mytologií, čímž se lišila od zbytku tamních kapel. Posledním nahraným materiálem bylo splitko s prasáckými Portal z roku 2014.

pondělí 18. července 2016

Hell Fast Attack X


Pátek:

Hell Fast Attack, ne jen pro mě nejočekávanější festival letošního roku oslavil své desáté účinkování na pagan a black metalové scéně nejsilnější sestavou kapel svojí historie. Kdy naposledy jste mohli spatřit bok po boku klasiky, jako jsou Kroda či Khors? Ukrajinskou smetánku bok po boku, tvořící silné duo, hrdě nesoucí vlajky této národnosti, prezentující svou vlast tou nejpůsobivější hudbou? Nebo severskou legendární Hornu, smečku, podílející se na vzniku finské podzemní scény spolu s temným projektem Baptism či minimálně koncertně aktivními old school okultisty Funeral Winds? Už od prvních chvil zveřejňování jmen line-upu bylo zřejmé, že se bude jednat o nevšední zážitek. S jeho završením se tyto domněnky prohloubily a po skončení festivalu potvrdily.

Chystání se na festival jsem tentokrát pojal opravdu zodpovědně, abych stihl všechny účinkující, před tím se rozkoukal, oslovil známé a to vše v normálním, přirozeném tempu. Proto jsem byl k odjezdu přichystán z části již ve čtvrtek, zbytek jsem doladil ráno a už jen odpočítával celou akci zbytečně brzdící čas, který jako by utíkal schválně pomaleji a pomaleji. Při čekání na šalinu jsem nabral zbloudilce, netušícího směru ani pozice brněnské přehrady. Cesta tím pádem utíkala krapet svižněji, na přestupní zastávce u zoologické zahrady proběhlo další náhodné setkání, avšak žádní další černooděnci v dohledu, což mě mírně znepokojilo, neboť jsem čekal zástupy maniaků jdoucích na festival i přes fakt, že brzy měla začít první kapela. (minule to tak bylo).

Tím se dostáváme k prvnímu dojmu při vejití do prostorů útulného rodinného areálu Obora. Návštěvníků nebylo tolik, v kolik jsem doufal. Nevím, zda jsou “fanoušci” opravdu tak líní, či za to mohl i německý Under the Black Sun festival, konající se bok po boku s HFA. Nechci vytvářet unáhlené závěry a teorie, netuším, kolik lidí festival přišlo podpořit, ale dojem jsem z pohledu na plac neměl moc valný, stejně jako z chabější atmosféry, nedosahující bouřlivosti minulého ročníku.

Samozřejmě jsem byl i tak velmi spokojený, neboť jsem po roce uvítal pohled na příjemný areál, jehož útroby již obléhaly zvuky mému uchu velmi známé. Stíny Plamenů jsem letos viděl teprve podruhé. Morbivoda mám koncertně zažitého více s Trollech, proto jsem se na Stíny těšil, leč už jsem se nemohl dočkat zahraničních skupin. Musím pochválit zvukaře, i v první lajně byl zvuk čistý, tím pádem šlo rozumět každému slovu, unikajícímu z hrdla zpěváka jako krysy prchající před deratizací. Musím se přiznat, že poslední dvě desky “Propadlé vody” a “Šum v pološerech” mým uším nelahodí tolik jako starší tvorba. I tak mě však set bavil, mohlo za to i showmanské vystupování lídra Morbivoda.


Silva Nigra však ukázala, kdo je českým pánem pekla, zasluhujícím usednout na ohnivý trůn. Kapela má venku čerstvou fošnu “Světlonoš”, na níž se formace zdá být v životní formě a to smečka potvrdila na pódiu. Na své si přišli jak fandové starší tvorby, tak i ti, co vyznávají novou podobu Silva Nigra. Nové skladby jsem nepoznal, album jsem v té době neměl poslechnuté, ale dojem mi to nijak nepokazilo. Osobně bych uvítal více písní z alba “Bible bolestných nářků”, i tak mně tito satanáši podlomili kolena pod náporem drtivého old schoolu, plného nekonečné agrese a nenávisti.


Vspolokh byly jednou jedinou kapelou, kterou jsem neznal a neměl poslechnutou. Jejich muziku jsme vnímali z dáli, při obhlídce stánků, v nichž labely prodávaly velmi kvalitní výběr CD i kazet, LP a dalších zajímavostí, jako tištěných hudebních novin. Cenově malinko dražší než stánky na minulém devátém ročníku, i tak se jednalo o velmi přátelské částky. Zpět k muzice. Z toho, co mé uši zachytily, mě muzika pagan/blackové hordy z Ruska nijak nebrala a nepřinutila mou tělesnou schránku napochodovat před pódium s pěstí zaťatou a připravenou k hrození, tudíž jsem se věnoval jiným věcem a vyčkával na 20:10, kdy měli pódium obsadit okultní mystici z Polska – Blaze of Perdition.


Blaze of Perdition zahráli na atmosferičtější, nepřístupnější notu, s obměněnou image. Live vokalista Rattenkönig vystřídal zlatou elegantní masku za černou, zlejší a větší kapuci.(Kapela měla v roce 2013 nehodu, při které byl dvorní zpěvák vážně zraněn a kytarista skupiny zemřel). Kytaristé, oděni rovněž v kápích s černými brýlemi, působili trošku avantgardně, sázeli však jeden lepší riff jak druhý. Jen doprovodná kytara možná mohla mít hlasitější zvuk, více v popředí. Občas mi sound Poláků přišel málo hutný, málo vyplňující prostor. Jako frontman dominoval baskytarista, jediný moc nezapadající vzhledově, o to více na sebe strhával pozornost.Kapele by však mnohem více bodla tma, ladící k okultnímu počínání. Přes den se jejich snažení vytrácelo a mírně sláblo…


Baptism měli zpoždění kvůli opožděnému letu, proto jsme se ve 21:30 dočkali první ukrajinské kapely z trojice potvrzených jmen. Kroda byla pro mě v ten večer splněným snem. Celkově však zanechala dojem velmi rozporuplný. Co za to mohlo? Především žalostný fakt výpomoci playbacku (čisté sborové vokály ve “Schwarzpfad IV (Heil Ragnarok!)” – a to se to frontman snažil skrývat) či zařazení tří cover verzí. (dvě od Temnozor, jedna od Burzum). Chápu zklamání fanoušků, co kapelu viděli dříve a zaznamenali ji v silnější formě. Pro mě tohle byla první zkušenost, a tak Ukrajincům tyto drobnosti odpustím, jako celek mě muzika strhla na svou stranu.Taky by Erika nezabilo, kdyby v ruce třímal flétnu a občasně nám něco zahrál, přeci jen by to znělo trošku živěji, než v případě samplů. Ale popravdě, aby Kroda uhrála vše, co její hudba skýtá, musela by mít minimálně dva další muzikanty. Eisenslav rovněž působil statičtěji oproti vystupování minulosti, kdy proháněl divoce hřívu a víc se dění oddával. Celkově nová sestava, nová image.


Opoždění Baptism přivezli do areálu chlad a mráz ze svých končin. Lord Sargofagian byl frontman jak se sluší a patří, se svým krkavčím skřekem nutil i mou osobu fanaticky hrozit a z úst vypouštět úryvky textů. Sg.7 (Horna) a bicman LRH (Horna) byli pro mě nejvyšším bodem, k němuž jsem směřoval svou pozornost, neboť jsem se na tyto headlinery těšil nejvíce. Co mě ovšem doslova přinutilo k posedlosti v kotli, bylo zařazení kousku “Morbid Wings of Sathanas” z mého nejoblíbenějšího, stejnojmenného alba diskografie projektu. Zazněla i jedna novinka v podobě “Devil’s Fire“, pocházející z chystané fošny “V: The Devil’s Fire”.


 Horna zmasakrovala celý festival, všechny účinkující a s naprostým přehledem kázala, jak má znít pravý black. Horna měla největší sílu v syrové energii, špíně a všudypřítomnému zlu. Spellgoth disponoval chorobným, místy až nemocným projevem. V jeho těle je satan, duše uvnitř něj je posedlá. Se svým pentagramem zavěšeným na růženci, držíího v rukou proklínal všechny přihlížející. Sehranost dodávala koncertu na dojmu získaných zkušeností. Stála před námi časem zvrásněná kapela zkušených lidí, co si na nic nehráli a naprali do nás jednoduše špinavou kvalitu bez zbytečných příkras. Bodejť ne, Horna je stará kultovka, co moc dobře ví, jak se kuje černý kov. Hrálo se z novinky “Hengen tulet”, ale také z klasického díla velechorobnosti “Sudentaival”, i když jsem se nedočkal hymnusu “Black Metal Sodomy”, což mě zklamalo. Bylo mi sympatické, že finská úderka se snažila zastoupit co nejvíce svých dosud nahraných alb, každý si přišel na své.

První den za námi, první den natřískaný nejkvalitnější porcí zážitků. Jako omráčený jsem nechápal, čeho jsem byl právě svědkem. A to mi ještě nedocházelo to, že mě čeká den druhý, se stejně mocným playlistem jmen. Také jsem netušil, že mě čeká test v psychické i fyzické síle a také v dokazování lásky black metalu, neboť jsem se dozvěděl, že festivalové taxi nejezdí do města. Zůstal jsem uprostřed ničeho, na opuštěné zastávce. Spoje v noci nejezdily, zhruba pěti až šestihodinové bloudění hraničící s bezmocí a beznadějí skončilo ranním příchodem domů s odhodláním už nikam nejít a padnout do peřin na věčný odpočinek. Samozřejmě jsem i přes krutou únavu nedokázal pomyslet na zničený Hell Fast Attack a připravení se o mnoho dalších zážitků, a tak jsem se pořádně prospal a i tak znavený jsem byl další den připravený vyrazit bojovat dál, i když díky delší hibernací trošku pozdě…

Autor fotek: Marek Maślanka – celé album zde

Line-up
Stíny Plamenů
Silva Nigra
Vspolokh
Blaze of Perdition
Baptism
Kroda
Horna

Sobota:


  2.červenec – datum, nesoucí vlajku druhého dne moravského pagan a black metalového festivalu Hell Fast Attack, přinášelo zároveň i smrt mojí tělesné i psychické stránce. Jelikož jsem za sebou měl krom obrovských zážitků z prvního dne, o nichž jsem si myslel, že to byl pouhý sen (Horna, Kroda, Baptism, pořád jsem nechápal, že jsem tahle jména opravdu viděl, v mojí mysli se jevila jako duchové, již se zjevili a posléze vypařili) i nešťastnou událost co se dopravy domů týče, netušil jsem, zda se vůbec budu chtít do areálu Obory vrátit a přežít další náročný den a poté tam ještě spát.

Samozřejmě jsem začal sám sobě vyčítat, že jsem máslo, a že když tak moc black metalem žiji, že pro něj snad i něco udělám, a tak jsem ze sebe v rámci možností udělal člověka (po zbytek festivalu jsem působil spíš vzezřením trosky) a po občerstvení žaludku a nakopnutí myšlenek kávou jsem vyrazil zpět válčit na brněnskou přehradu, kam jsem dorazil pozdě, neboť jsem byl po dlouhou dobu ve vegetativním stavu. Přišel jsem o vystupující: Pačess, Taran, Stormantt. Podle reakcí fans jsem se nepřipravil o nic extra. Pačess měl údajně mizerný zvuk, přičněmž skupině prohazovali intra a mezihry. Stormnatt působili podle mnohých směšně nebo nudně a Taran průměrně, navíc bez vokalisty, který odešel z mnou nezaznamenaných důvodů i z Arkony. Vždy se objevily nějaké ty proti-názory, takže je to na každém zvlášť, já mám zmíněné skupiny studiově rád, proto mě celkem mrzelo, že jsem o vystoupení přišel.


Do prostorů Obory jsem dorazil už při drtivých rytmech zabijáků z Litvy – Luctus. Zajistil jsem si koupi Hell Fast Attack merche (předposlední triko) a převlečen ve festivalovém dresu jsem šel sledovat mašinerii, spolehlivě pokořující ostatní kapely festivalu. Luctus byli podle mnohých jednou z nejlepších, ne-li nejlepší kapelou na desátém ročníku. K těmto radostným výkřikům se s radostí přidám. Luctus jsem viděl kdysi v Brně, tuším na Apokalypsa festivalu. Byl to v oněch časech jeden z mých prvních BM koncertů. Již tehdy jsem byl nadšený, tak co teprve v sobotu? Luctus od té doby vyrostli do nezměrných rozměrů, stvořili výborné songy a vyšperkovali svůj výraz spolu s pódiovou prezentací k dokonalosti.


Za vynikající set mohl jak asi nejlepší zvuk za celý festival, nechávající vynikat všechny instrumenty, agresi, dynamiku i energii, tak i kvalitní písně a velké nasazení kapely jdoucí ruku v ruce s profesionalitou a hráčskou vyspělostí. Můj zrak a údiv nejvíce patřil obrovi sedícímu za bicí baterií Kingasovi. Jeho osobu jsem označil za „hovado“, protože to, jak hrál, se dalo popsat jako naklepávání masa na jatkách. Kapela propaguje aktuální nahrávku “Ryšys”, ze které hrála docela hojně. Patří k vrcholu tvorby Luctus, stvrzující jejich pozici na scéně.


Německá Sarkrista to po Luctus neměla vůbec snadné. Black metalisté s klasickou image žánru (pomalované obličeje war painty s trochou krve, nábojáky atd.) hráli poctivý raw black, střídající rubanice s houpavými melodiemi. Němce mám rád i studiově, je to příjemná muzika, co neposadí na prdel, ale vaši nohu donutí ke klepání o podlahu. Jenže po intenzivním koncertě Luctus Sarkrista působila jako slabý odvar. Na druhou stranu, která kapela by zaujala po tak neskutečném koncertě Litvanů.


Nyní se dostáváme k tomu, co celý druhý den postavilo na stoličku, vložilo krk do oprátky a stoličku podkoplo. I přes přítomnost zářných předpovědí o tom, jak má být krásně, se vše během chvíle s prominutím posralo. Už na zastávce, ze které jsem vyhlížel autobus při odpolední cestě do areálu, jsem zaznamenal změnu v atmosféře. Déšť se nejprve projevoval jako poprchávání vlastně již při Luctus. Následně se spustil vcelku nepříjemný slejvák. Druhá ukrajinská kapela festivalu Khors tak vyčkávala, zda se déšť nezmírní, počasí však progres zdá se neuznávalo, a tak skupina započala se svým koncertem i tak.

Na Khors ještě bylo lidí vcelku dost. Fanoušci se oddávali dění a já si déšť i užíval, neboť setu přidával na atmosféře a i na pocitu nacházení se na ukrajinských válečných polích, na nichž padlé vojáky kropí chladné dešťové kapky, smývající z jejich těl krev. Khors zde předvedli mnohonásobně lepší set oproti předminulému ročníku (i ten však stál za to). Hudebníci se jevili jako hrdé, profesionální a zkušenostmi ošlehané těleso, mající právo patřit mezi špičku UG pagan/black metalové scény. Grandiózní sehranost byla patrná, zvuk už nemohl být lepší a výběr skladeb téže. Kapela prala do deštěm obléhaných fanoušků kousky jako “My Cossack Way”, “No Oaths No Tears No Knees!” či moji milovanou “Wisdom of Centuries”, která mě vždy lapí do své melancholické nálady. Samozřejmě nemohla chybět hitovka “Mysticism” ze stejnojmenné uznávané fošny.


 Projekt z Německa Infestus poslouchám už nějaký ten pátek, z nějakého důvodu jsem ovšem set projektu nebral na vědomí a opomíjel přítomnost formace. Neustále jsem před startem pátečního programu žvanil o Horně, Kzohh či Baptism, ale netušil jsem, že smrt přijde ze mnou sice poslouchané, avšak mou natěšeností zapomenuté kapely. Infestus rovná se Andras, Andras rovná se Infestus. Na pódiu šlo sakra znát, že Infestus je jeho dítě, že jím žije a že pro něj hudba znamená vše. Své muzice se naprosto oddal, proto jeho koncert mohu popsat jako velmi emotivní a osobní záležitost. Kapela mu nestála v cestě, hrála to, co dostala přidělené v ústraní. Hlas lídra kapely mi zní v uších do dnešních hodin. Agresivní skřeky, žalostné výkřiky, šepot či temné hlubší polohy a k tomu všemu nepředvídatelné riffy, utvářející spolu s bicími drtivou hradbu chladné hudby. Set patřil hlavně poslednímu albu “The Reflecting Void”, vymykajícímu se běžnému black metalu.


 Nizozemci Funeral Winds schytali největší dešťovou invazi, totéž platí i pro poslední vystupující, proto účastnost lidí značně prořídla. Zvláštní, metalisti se chovali jako bárbínky a šampónci, co se raději krčili pod střechou či ve stanu. Black metalisté z cukrové vaty, co se asi báli, že se následkem zmoknutí roztečou No nic, kašlat na to, kapelu jsem si užil i v promrzlém stavu s kapkami padajícími na mé tělo oblečené pouze v triku. Funeral Winds zahráli kvalitní koncert, leč neobsahující pocity podlomených kolen, nebo držky vyvrácené z pantů. Byl to kvalitní old school s přímým tahem na branku a nádechem okultna (svícny, vůně kadidla plazící se ve světly ozářeném dýmu, zaříkávání, tohle prostě miluju). Moje plus mají ti, co pařili uprostřed placu ve velké kaluži a po nich ti, co vydrželi set do konce (platí i pro poslední skupinu). Ostatní se styďte.



Poslední jméno v line-upu přineslo do areálu Obory morovou ránu (tématika textů i show). Kzohh je projektem, který uctívám až fanatickým způsobem. Jeho řady tvoří špička ukrajinské scény – Khorus (Khors – basa), Odalv (Elderblood, Ulvegr, ex Nokturnal Mortum – bicí). Helg (Khors, Ulvegr – kytara). Hyozt (Reusmarkt – samply, klávesy) a Zhoth (Reusmarkt – vokály).

Vy všichni cukroví metalisté, co jste se před smrtí krčili ve stanech, jste udělali obrovskou chybu, neboť taková show se nevidí moc často. Intro, znějící ve středověkých melodiích značících veselí, obklopilo hranice areálu jako hřejivý plamen, ohřívající zbídačená těla, vyčkávající na dění na place. Stejně jako na desce se však vše změnilo v temný, ambientní hymnus smrti. Celému počínání, odehrávajícímu se na pódiu, dodával chladný déšť s poryvem větru a prořídlostí davu děsivou atmosféru. Jako by Hell Fast Attack skutečně postihla morová rána, beroucí si s sebou nevinné duše.


Započala “Alousia et Pestilentia Ignearia”, která svým neskutečně drtivým zvukem a kosti lámajícími tempy málem přivodila mému srdci zástavu. Vše rázem utichlo a muzikanti navázali doomovými těžkotonážními tempy za doprovodu Zhothova skřeku, pronásledovaného smíchem, výkřiky a krysami, proudícími kolem mrtvých těl. Celá formace byla oděna v pláštích, kapucích a maskách nahánějících hrůzu a pocit jakéhosi tajemna. Zhoth disponoval nejvýraznější image, značně se odlišující od zbytku kapely, rovněž roli showmana zvládal na jedničku.



Hustý dým, převážně rudá světla, pochodně, na nichž plápolaly plameny. Atmosféra se dala krájet. Posléze započala “Massebegravelser” a Zhoth, svíjející se ve smrtelných křečích na podlaze pódia, vydávající do mikrofonu bolestné výkřiky. Doomová hutnost střídala black metalové sypačky, celé představení bralo dech. Místy mi opravdu běhal mráz po zádech. Už jsem ani nevěděl, zda mrznu díky tříhodinovému postávání v dešti pouze v triku, nebo na mě působí smrtící představení Ukrajinců takovou silou (jediné, co bych vytknul, byla ztráta kláves a samplů v rychlých pasážích, kdy je do sebe pohltil zmíněný mohutný zvuk).

Působivé byly také ambientní vsuvky. Tak hmatatelnou atmosféru, navozující dojem smrti, jsem v životě nezažil. Z pódia se té noci linulo s menšími úpravami celé poslední album “Rye. Fleas. Chrismon.” (recenzi si můžete přečíst na tomto odkaze), vyprávějící o morové ráně ve středověku, mixující různé odnože black metalu s doom metalem, filmovou dramatičností a výpravností. Vrchol ne jen ukrajinských smeček, brázdících pódium HFA, ale i vrcholný koncert celého festivalu a pro mě dosud jeden z největších hudebních zážitků vůbec.



Děkuji oběma pořadatelům za desátý ročník festivalu Hell Fast Attack, který považuji za ohromný zážitek, neboť jsem spatřil jména black/pagan scény, jaká jsem chtěl zažít na pódiu opravdu dlouho a prožil to s těmi nejlepšími lidmi. Díky celému HFA týmu za vynikající organizaci, fanouškům za skvělou domovskou atmosféru a kapelám za nadstandardní hudební výkony. Zvukaři také patří má poklona. To je kouzlo undergroundových rodinných festivalů, kterého nikdy slavné velké akce nedosáhnou, kvalita budovaná pro fanoušky a dobrý pocit pořadatele.

Autor fotek: Záhněda

Line-up:
Pačess
Taran
Stormnatt
Luctus
Khors
Infestus
Funeral Winds
Kzohh



čtvrtek 14. července 2016

Destroyer 666 byli napadeni na Metal Magic Festival



9.července na dánském festivalu Metal Magic nedopadl koncertní set australských black/thrasherů Destroyer 666 zrovna dobře. Frontman skupiny K.K totiž v opilosti napadl fanoušky slovními narážkami, přičemž rozpoutal bitevní vřavu a potyčky mířené proti jeho osobě. Zpěvák a kytarista kapely se po sléze na facebooku Destroyer 666 omluvil, ovšem s tím, že to patří k rok and rollu. Níže podrobnější informace z Metalized Magazine, který celou událost zveřejnil.

Frontman K.K.began the show by shouting "Fuck you!" at the audience. He then proceeded to mock the Danish men who descended from Vikings saying something to the affect of "I live in a matriarchal culture. I feel sick of you."

The inciting got to such a point that a fan actually got up on stage and offered to fight K.K. Security escorted the fan off the stage quickly, and the rest of the band tried to calm Warslut down. When Warslut gets the mic again he says "I will fight. I don't care who it's with. I just want to fight."

Apparently, Warslut then got into it with a man wearing an antifa-mask. Antifa is short for anti-fascism. Warslut then insisted the man be thrown out and even dropped his guitar and offered to fight until band members and roadies calmed him down.

Shortly after, a fan threw a beer at Warslut, which he was not happy about and he called the crowd "pussies." One fan kept trying to hop on stage so often that he had to be ejected from the building. As the show concluded, Warslut told the audience "I cannot express how much I hate you," followed by "No, that's not true. I love you."

K.K. explained: "Danish friends, if you were offended by my rant at MM I get it. Obviously I was drunk but it's only rock n roll right? In the great old tradition of

pondělí 11. července 2016

Hlad Mrazu II (10.12)




DSPR organizuje druhý ročník akcie Hlad Mrazu. Prinesie rozlúčku s ďalšou sezónou.
Za výťažok zo vstupného bude organizovaná na jarnú rovnodennosť akcia z pripravovaného cyklu Hudbou za prírodu. Spoločne s dobrovoľníkmi vyčistíme okolie rieky Váh pri meste Dubnica nad Váhom, kde bude nasledovať afterparty pre zúčastnených a občerstvenie... Samozrejme je to zatiaľ hudba budúcnosti... Preto budeme radi za čo najväčšiu účasť
Vstupné: 3€
Vnútri klubu je zákaz fajčenia!

ŽREC (folk/pagan metal Náměšť nad Oslavou CZ) - Jediný zahraničný hosť sa predstavý v novej, pozmenenej zostave. Už teraz je jasné že sa Dubnica otrasie v základoch!!
http://bandzone.cz/zrec
https://www.facebook.com/Žrec-210295349615/?fref=ts


LUNATIC GODS (folk/black Martin) - Šialení bohovia predstavia svoj nový album inšpirovaný domovinou a prírodou..
http://bandzone.cz/lunaticgods https://www.facebook.com/lunaticgods/?fref=ts


KRAHULEC (pagan/folk Dubnica nad Váhom) - Domáci folkáči predstavia folk inšpirovaný prírodou a predkami. Za pozornosť stojí škáľa nástrojov, kde sa objavujú gajdy, akordeón flauty+ striedanie čistých vokálov a growlu http://bandzone.cz/krahulec https://www.facebook.com/Krahulec.band/?fref=ts

DOOMAS (doom/death/metal Nová baňa) - Peťo Doomas Beťko a jeho družina predvedie melanchóliu a extrém sprevádzaný hlbokým vokálom
http://bandzone.cz/doomas 

https://www.facebook.com/DoomasOfficial/?fref=ts

FB EVENT 

                            Žrec - Smrt a mráz (Česko - pagan/folk metal)

                              
              Lunatic Gods - Kračúň (Slovensko - atmospheric pagan/black)
                      


                         Krahulec - Perunov tesár (Slovensko - neofolk)


                         Doomas - Forlorn - (Slovensko - melodic death/doom)

                                 

neděle 10. července 2016

Torc - Ztraceni v sobě/Behewrath představuje svoji tvorbu prvním demem/Silent Stream of Godless Elegy vydávají své druhé album na LP



Brněnská oblíbená blackcorová úderka Torc vydává svůj nový videoklip ke skladbě "Ztraceni v sobě", na němž se mohli podílet i samotní fanoušci skupiny. Debutové CD "Tóny Annwnu" vyšlo na jaře tohoto roku. Videoklip naleznete zde. 


Behewrath je čerstvě novým projektem pocházejícím z Litomyšle. Zda bude mít nějaký přínos pro českou scénu na poli black metalového undergroundu můžete sami posoudit podle poslechu debutového dema „Grim Echoes of the North“ (pro přehrání, nebo stažení klikněte sem).

Tracklist:
 01. Grim Echoes of the North 02. Eternal Blackpath 03. Towards the Valley of Nothingness 04. Caught by Mighty Shadows


Česká folk/pagan/doom metalová formace Silent Stream of Godless Elegy  vydá své druhé album „Behind the Shadows“ (1998) jako LP. Stane se tak 21.července. Materiál bude v konkrétně v podobě rudého, průhledného LP, v limitované, ručně přepočítávané edici o 333 kusech. O akt vydání se starají Nasphyr.