Není tomu tak dávno, co německá Sarkrista zveřejnila první informace o chystaném albu Summooners of the Serpents Wrath, které by mělo být k mání někdy ke konci února. Teď je však na čase představit si, jak bude nová tvorba Sarkrista znít. Novou skladbu He, Who Liveth and Reigneth Forevermore si můžete vychutnat níže, krásný poslech!
Myslím si, že každý, kdo sleduje dnešní black metalovou scénu také ví, že ta ukrajinská patří k tomu nejsilnějšímu, co dnešní trh nabízí fanouškům ke konzumaci, myslím tím především black metal nabízející formu vyjádření dovolující muzikantům i fanouškům aplikovat ve svých myslích i činech víru v bohy, ctění svých kořenů a předků či “básnění” o pradávné historii. Jmenovat jednotlivé úderné jednotky tamní scény je zbytečnost, kterou se nebudeme zbytečně brzdit, každý zasvěcený ví a zná, ale to důležitější je, kdo jsou vlastněBalfor? Je to od pohledu pěkně nedoceněná kapela začínající v roce 1991 pod názvemAltar Ego. Pod značkouBalforuskupení provádí své barbarské nájezdy (kapela se škatulkuje jako barbarian black metal) od roku 2001, tedy myslím spíše jediného pozůstalého původního člena Thorgeira Berserka(live Stryvigor), který na to má pořád nervy, po poslechu recenzované fošny se hodí říci díky bohům..
Smečka zrodila ze svého lůna pouze tři dlouhohrající desky, bodejť by tedy byliBalfordocenění, už se ani nedivím, že jsem o jejich jméno nezavadil sluchem ani pohledem. V historiiBalforse totiž udály odmlky v aktivitě a ty podle mého brzdily vzestup toho, co přišlo nyní. První pauza se chopila svého slova v roce 2002 po debutovém albuВолки севера, kapela začala opět dýchat a pumpovat krev do žil až o tři roky později, aby nahrála jen a pouze EPPure Barbaric, ale další fošnaBarbaric Bloodvyšla až o další čtyři roky později a nepředstavila nijak výjimečný materiál, s nímž byBalformohli udělat nějakou větší díru do světa. Poté, aby toho nebylo málo, muzikanti postavení okolo frontmana odchází a přichází další beznadějné mlčení a utichání nadějí, že by seBalformohli postavit bok po boku vedle ukrajinské smetánky.
K věci:Balforjsem objevil přednedávnem díky nabídce na sepsání recenze k vydání chystaného počinuBlack Serpent Risinga následně poté zařazení do line-upu chystaného mini-tour Noc Besov. Inu, jsem vskutku moc rád, že se tak stalo, neboťBalforjsou pro člověka jako já povinností a navíc Thorgeir se neobklopil žádnými nezkušenými blbečky hrajícími si na bleg metály, ale lidmi pocházejícími ze zvučných jmen tamní scény (předevšímKhors, Raventalea další, proto pro mě povinnost). Tito souputníci se k vrchnímu kapelníkovi připojili v roce 2013 – 2014, aby zplodili album poukazující na jménoBalforve zcela jiném světle a nabízející i možnost zviditelnění této formace. Proč tomu tak je, je snad všem jasné.Black Serpent Risingje prvotřídní materiál splňující nejtvrdší kritéria.
Black Serpent Risingje oproti dvěma deskám staršího vydání albem různorodějším, neboť se zde jasně rozrostla paleta používaného výraziva, jako například krásně čisté hluboké vokály, tvořící jakousi vážně melancholickou auru, působící jako protiklad k bojovné agresi(Among the Fallen Ones). Ke slyšení jsou i heroické sbory a refrény s jasným tahem na branku s jistou dávkou chytlavosti(Serpents of the Black Sun)nebo ženské čarovné zpěvy. Zda kapela tyto vlivy vtěsnala do svých skladeb s cílem otevřít se širšímu publiku, nebo to prostě v ten moment takto cítila, netuším, někdo možnáBalforza tento čin odsoudí jako za trestný čin, avšak tato snaha otevřít se vlivům zvenčí a nebýt za každou cenu ortodoxní opravdu funguje
Produkce se také pročistila, disponuje jistou dávkou blyštivé čitelnosti, díky níž nejen, že vynikají všechny nástroje a poměrně propracované aranže či šikovné skládání jednotlivých motivů na sebe, ale také jednoduše řečeno drtí kosti, jako kdyby do vás barbaři bušili svými válečnými kladivy. Tím, co album povyšuje nad dřívější počinyBalfor, jsou také zajímavější riffové stěny nebo pestřejší a hravější bicí. Khaoth(Khors)je mým oblíbencem, jeho hru mám velmi rád pro hravost, pestrost v detailech jdoucí ruku v ruce s agresivním tahem na branku. Jeho působení v řadách skupiny muzikuBalforčiní mnohem přitažlivější. Kompozice jsou pod hutně naboomovanými kytarovými řeznými ranami podbarvené basovými party, krásně odpovídajícími Khaothovi udávajícímu válečný rytmus k pochodu a díky skvělému zvuku si můžete Athamase(Raventale)nejednou vychutnat a užívat si to, jak se jednotlivé nástroje škádlí.
Nechci, aby recenze dávala najevo, že se kapela pochlapila pouze na technické rovině či v kompoziční pestrosti. To, co recenzované album činí kompletním, je silná pohanská atmosféra, velmi typická pro ukrajinské smečky.Balforsází na skromnou epičnost a hymničnost, skladby vdechnou do vašich uší závan jakéhosi pocitu povzbuzení a naplnění energií, pozitivní energií. Slovo skromnou jsem vměstnal do věty s jistým úmyslem, protožeBalforse obloukem vyhnuli kýčovitému pojetí soundu a tyto pasáže, mnou označené za epičtější a hymničtější, vás nenápadně pohltí jen v určitých momentech, kdy má podle muzikantů dojít k jakémusi vyvrcholení motivu či celé skladby.
Ukrajinci s těmito povznášejícími se momenty neplýtvají, a tak vás čeká i slušně syrové řezání do nástrojů s tu a tam v pozadí se skrývajícími vlivy především kultovníchKhors, vyskytujících se vBlack Serpent Risingpoměrně dost, ale určitě to není ke škodě věci, v tomto případě majíBalforsvůj výraz. Zde se však na druhou stranu vyskytuje do oka bijící kritická tendence, nenechávající mě v době psaní článku v klidu. Dnešní doba nabízí mnoho kapel, a to i ze země původuBalfor.Leč smečka brázdí bohaté vody způsobem sobě vlastním, v konkurenci vyskytující se na Ukrajině, navíc s tamní kvalitou, se mnohým nebudeBlack Serpent Risingjevit až tak výživně nebo neohraně, ale především rozhodne výsledný vkus jednotlivce, že?
Balforpo sedmi letech s novou sestavou a novou plackou vcelku působí dojmem nové kapely, leč rukopis aplikovaný na deskáchBarbarian BloodaВолки севераje pořád patrný. Jedná se však o přitažlivější, zajímavější a hlavně aranžersky vábnější počin mířící k vyšším cílům, než tomu bylo u alb předchozích. A stejně tak, jako v mém případě, siBlack Serpent Risingnajde mnoho nových příznivců, začínajících právě na této desce. A když pomineme pro Ukrajinu až příliš typický zvolený rukopis, díky němuž seBalforzařazují mezi kvalitu temní scény, ale vesměs nijak nevybočující, se jedná o krok správným směrem. Jsem zvědavý na koncertní kondiciBalfor,o níž se každý bude moci přesvědčit na Noci Besov.
Myslím si, že nemá cenu pořád dokola představovat tuto v Brně již tradiční akci, která je dítětem řezníků z okolí Brna – Fatality. Každý z okolí Brna ví, kdo ne, může kdykoliv okusit sám na vlastní kůži. V pořadí 23. ročník především sliboval něco, co jsem nečekal, že by vůbec někdy na této akci mohlo přijít. Z temných vod pekelných totiž připluli zlí bubáci Kraake, neustále unikající mé přítomnosti (na Eternal Hate Festivalu jsem holt kvůli kolonám přijel pozdě a koncert propásnul), tudíž jsem měl více než pádný důvod už ani nevím po kolikáté navštívit Fatal Flesh Fest. Mimochodem, zahrát měli i Pergamen, které ale postihl problém, díky němuž nemohli přijet, což mě mrzelo i přes fakt, že jsem je nedávno spatřil v Black Diamondu (Pagan Black Night). Nevadí, FFF je i tak sázka na jistotu pro různorodé osazenstvo.
Při našem příchodu zhruba kolem půl osmé servírovali dosti prázdnému Brooklynu svoji porci ostré muziky Scars of the Insane, kteří šli upřímně mimo mě. To však neznamená, že byl jejich set špatný, to vůbec. Energický hardcore, občas připomínající Hatebreed či dokonce Fear Factory, nic extra, ale jako první banda posloužili dobře, škoda jen nízkého počtu návštěvníků v klubu, nějaké to pogo by koncert ozdobilo, protože to nějakou tu energii a spád mělo.
Druzí vystoupili deathoví hrobníci Fatality, což mě zarazilo, netušil jsem totiž, že mají pořádající aktéři spustit svůj vraždící stroj tak brzy (kdyby nebylo hned v úvodu upozornění od kámoše, ani bych tento podstatný fakt nezaznamenal). Co psát o skupině, o které bych mohl napsat knihu dle počtu jejich navštívených koncertů? Zabíjačky Fatality jsou jako přes kopírák vzájemně stejné (myšleno v dobrém), vždy předvedou kvalitní bezchybný koncert, proto jde poznat, že Fatality ví, jak chtějí znít, co očekávají a že jsou to holt zkušení harcovníci jdoucí na jistotu. Často si kladu otázku, jestli vůbec umí zahrát špatně. Satan opět předvedl svoji tradiční zběsilost a povolil uzdu svému showmanství, kdy si s přehledem kráčel mezi hrozícími a pařícími fanoušky, občasně jim propůjčil mikrák a některé části skladeb odgrowloval od stolů. Jen mě překvapil nový člen obsluhující basu, nezaznamenal jsem změnu na tomto postu, ale dojem to určitě nezkazilo, tedy krom toho, že jsem zvyklý na ty samé tváře uvnitř řad Fatality a že změny v sestavách nemám rád, ale kdo ano, že?
Druhá smečka ze Sušic však kvality předešlého běsnění nedosáhla. Mortifilia se vytasila s melodičtěji pojatým death metalem, ale na Amon Amarth se nehrálo, ze smečky rozhodně páchla Amerika. Skupina mnou však nepohnula, výstup kapely se obloukem míjel účinkem. Postrádal razanci a agresi, která hlavy všech stínala při kuchání střev smečkou Fatality. Ale osobně to, že mě některá z kapel nezaujme, vůbec nevadí, alespoň mám čas na oddych, hehe.
F.O.Btaké nejsou ničím, co bych v běžných dnech poslouchal, ale naživo jsem měl už vícekrát tu čest a tak moc dobře vím, že pánové z Tábora zní opravdu nadupaně. Koncert jsem sice proseděl, ale i tak do mé hrudi bušila metalcorová energie, jdoucí ruku v ruce s hitovou chytlavostí a až deathcore postupy. Málem jsem nepoznal frontmana, který shodil své luxusní dready, ale jeho hrdlo je tak specifické, a to i přes velký počet podobných pěvců, že jej nešlo nepoznat po soundové stránce.
Teď k tomu hlavnímu, tedy ke zlu, temnotě a severským samotám. Kraake jsou uznávanou black metalovou smečkou v rámci českého undergroundu, leč nepatří k hlavním představitelům, v jejímž čele momentálně stojí samotný Fjord, vzývající severské božstva. Kapelu sleduji dlouhý čas, ale nyní se jednalo o mou premiéru, která se stoprocentně zdařila a já neodcházel zklamán. Smečka má za sebou vydání vcelku kladně přijaté fošny Fram, ze které se hrálo a vězte, že se jednalo o uhrančivý zážitek, nijak nebořící hranice žánru, ale uctívající jeho základy. Rubanice, znějící jako ostré horské vichry, proháněly točící se vrtule běsnících oddaných přisluhovačů a pár motajících se opilců, tyto sypanice však nahrazovaly utahanější temnější zvukové hradby, povyšující atmosféru ještě do mocnějších sfér, do sfér, v nichž jste se mohli dotknout samotných božstev severu, které frontman kapely oslavoval (líbí se mi výraz Kraake, tedy kontrast mezi syrovu agresí a severskou melancholií). Pokud pominu místy možná trošku utlumenější vokál, jednalo se o intenzivní koncert, potěšující ne jen mou existenci, dlouhodobě prahnoucí po pořádné black metalové smršti. Dostal jsem ji a byl uspokojen!
Autor videa: Bořek Astaroth Klíma
Poslední Self Destruct jsem upřímně nepochopil. Křesťanský grind (?) mě iritoval ne jen svou jednotvárností a nezajímavostí. Ne, tohle nešlo, plný zážitků z předchozích Kraake jsem se snažil spíše momentální dění na pódiu ignorovat, neboť tohle mi opravdu nebylo po chuti. Nejsem grindař, možná to bylo tím, ale zažil jsem i z tohoto žánru mnohem výživnější sebranky, co dokázaly zaujmout i mě.
Inu, i když jsem došel převážně kvůli Kraake, kteří navíc nemohli přidat přídavek kvůli nedostatku času (uteklo to moc rychle), jsem opravdu rád za svou účast, protože k vynikajícím Kraake jsem dostal do držky ostrým deathem od Fatality a další ránu mi zasadila velmi příjemná atmosféra, tvořená nakonec počtem lidí tak akorát, zachraňujícím celý večer před naprostou pohromou, protože bez pořádného davu metalových magorů to přece nejde!
Němečtí Runenwatch v několika příštích týdnech vydají své nové album pojmenované Der Süddeutschen a nyní nabízejí k poslechu novou skladbu, kterou si můžete přehrát na tomto odkaze. Píseň se jmenuje Gewaltiger Gott a opět představuje kapelu v old schoolovém raw kovovém kabátě. Der Süddeutschen vyjde dva roky po poslední řadovce Des Goden Werk.
Španělská black metalová formace Empty hlásí první aktivity a novinky v roce 2017. Tak především proběhly menší změny v sestavě kapely. Do řad smečky nastoupil kytarista Mr. Pandemic (Akouphenom), a k pozici baskytaristy byl pozván dlouhodobý přítel Empty Nemac (Amnion, Cryptic Wanderings). Za bicí baterií bude bicman Th., který jako jediný z koncertních muzikantů zůstává nadále. Koncertní hráči doplní trio tvořící kapelu - Orgalla (kytara), Drizzta (vokály, basa - nyní na koncertech pouze vokály), Vantha (kytara, vokály).
Empty v novém složení oznamují první pódiové aktivity pro tento rok. Je naleznete pod textem.
Up coming shows:
4/03/2017 -REMATE FEST(Pegalajar,Jaén/SPAIN) 18/03/2017 - Luciferian Soiety stockholm/Sweden 28/10/2017 - SATAN'S UNHOLY ABOMINATION FESTIVAL 5 (MARYLAND. USA )
Finští legendární Impaled Nazarene hlásí nový materiál. Pozor, nejedná se o plnohodnotné album, ale o EP, které vyjde jako LP. Bude se jmenovat Morbid Fatea vydají ho Osmose Productions4. března. Na straně A se bude nacházet titulní nový song, na straně B cover Riding with the Driver od Motörhead. Níže si můžete prohlédnout přebal novinky.
Ukrajinská kultovní pagan/black metalová skupina Nokturnal Mortum chystá k vydání novinkové album, které ponese názevІстина. Kdy by měl materiál vyjít zatím není známo, avšak kapela zveřejnila čtyřminutový trailer, v němž vás zahltí pochmurnou atmosférou a v některých momentech jsou ke slyšení útržky z nových písní, naznačující směr současné tvorby Nokturnal Mortum. Deska naváže na sedm let staré albumГолос сталі.více informací snad brzy.
